Stát je institucí disponující mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony státu. Stát je vymezen státní mocí, státním lidem (státním občanstvím) a státním územím. Svrchovaný stát není podřízen žádné jiné státní moci a to jak vnější, tak vnitřní. Stát zahrnuje ozbrojené síly, státní aparát (byrokracii), soudy a bezpečnostní sbory (policii). Max Weberdefinuje „stát“ jako lidské společenství, které si na určitém území nárokuje pro sebe monopol legitimního násilí. Pokud by neexistovalo násilí jako prostředek vynucování státního zájmu, tak by stát zanikl a místo něj by nastoupila anarchie. Kritéria státu jsou definována v Konvenci o právech a povinnostech států z Montevidea, která byla podepsána roku 1933. Podle této mezinárodní konvence je stát subjektem mezinárodního práva splňující tato kritéria stálé obyvatelstvo, vymezené státní území, státní moc vláda a státní aparát, schopnost vstupovat do vztahů s jinými státy. Montevideo je oblastní Americká konvence, ale principy obsažené v tomto článku byly obecně uznány v mezinárodním právu. Je otázka, zde tato kritéria jsou dostatečná. Každopádně první tři z uvedených kritérií jsou všeobecně uznávána. Praktickou podmínkou (a v minulosti hlavní) pro existenci státu je samozřejmě jeho uznání ostatními státy.
Apatrida nebo také apolita je osoba, která není státním příslušníkem žádného státu a zároveň nepožívá ochrany žádného státu.Je důsledkem nesourodostí vnitrostátních úprav o nabývání státního občanství. Může vzniknout například ztrátou státního občanství, aniž by osoba současně nabyla jiné.
Ministát (také mikrostát) je suverénní stát s velmi malou rozlohou nebo nízkým počtem obyvatel – často obojí. I přesto mají docela velký vliv na shromážděních OSN, neboť se uplatňuje pravidlo, že každý stát má stejně významný hlas a nehledí se na jeho rozlohu. Úplně nejmenším plně suverénním státem je Vatikán, kerý se rozkládá na ploše, která nezabírá ani 0,44 km². Po sčítání obyvatel v červenci 2003 měl pouze 911 obyvatel. Dalšími příklady mikrostátů jsou San Marino, Lichtenštejnsko, Andorra, Monako, Nauru, Palau, Tuvalu, Svatý Kryštof a Nevis. Ministátty je třeba nezaměňovat s územími, které nevlastní plně uznanou nezávislost. K takovým územím patří třeba Normanské ostrovy.
Státní poznávací značka (SPZ; podle nového zákona také registrační značka, RZ) je jednoznačné písmeno-číselné označení motorového vozidla zaregistrovaného v určitém státu. Tabulka s tímto označením, nejčastěji ve formě bílé obdélníkové destičky s černými písmeny a čísly, je povinně umístěna na každém motorovém vozidle. V některých státech lze z některých druhů státních poznávacích značek vyčíst, v jaké oblasti státu je vozidlo registrováno. Jiné země volí odlišné přístupy, jak a zda vůbec má SPZ prozrazovat místo registrace. Např. v Itálii se od této praxe ustupuje údajně proto, že fotbalovým fanouškům z cizího města hrozilo poškození jejich vozidla domácími. Státní poznávací značky používají ke svému odlišení kromě čísel a písmen také různé barvy podkladu nebo znaků. Tak jsou v některých zemích rozlišena například vozidla diplomatických a konzulárních úředníků, cizích státních příslušníků, testovací nebo historická vozidla, vozidla z půjčoven nebo užitková vozidla.
Každý stát,bez ohledu na formu vlády, má vedoucího představitele,který symbolizuje jednotu státu. Hlava státu má někdy jenom čestné funkce (např. anglická královna), jindy skutečně uplatňuje svou moc (Francie, USA). Také to, zda je volena či zda jde o dědičnou funkci a doba po kterou vykonává úřad se liší.
Všichni státní příslušníci (občané)podléhají zákonům. Občané mají určité povinnosti (daně, vojenská služba). V demokratických státech je základem legitimujícím státní moc rovné volební právo. Nejvyšší státní orgány i místní samosprávné orgány jsou vytvářeny svobodnými volbami. Jejich úkolem je hájit zájmy občanů, tvořit zákony a kontrolovat orgány státní správy. Rovnováhu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí zajišťují nezávislé soudní orgány.